Cipollino byl malý chlapec-cibulka. Jednoho slunečného rána se probudil a cítil se šťastný. Žil v malém domku se svou rodinou. Jeho otec, Cipollone, pracoval jako švec. Opravoval staré boty velkou jehlou.
Jednoho dne Cipollino uviděl divnou osobu. Kdo to byl? Byl to PRINC Citrón. Neměl rád chudé lidi. Ale proč byl tak zlý? Nikdo to nevěděl!
Princovy stráže přišly do vesnice a křičely: „Kde je Cipollone?“ Cipollinův otec se bál. „Jsem tady,“ řekl. Stráže ho odvedly pryč a Cipollino byl smutný.
„Musím pomoci svému otci!“ řekl Cipollino. Sbalil si tedy tašku a opustil svůj domek.
Cipollino šel do lesa. Bylo krásné, teplé počasí a slunce svítilo. Potkal tesaře.
„Co to děláš?“ zeptal se Cipollino.
„Dělám nové dveře,“ řekl tesař. „A kdo jsi ty?“
„Jsem Cipollino. Potřebuji zachránit svého otce,“ řekl odvážně.
Cipollino šel a šel, až došel k princovu hradu. Obloha už byla zatažená.
„Jak se dostanu dovnitř?“ přemýšlel.
Pak uviděl zahradníka, který stříhal stromy nůžkami.
„Kdy odcházejí stráže z hradu?“ zeptal se Cipollino.
„V noci,“ zašeptal zahradník. „Ale buď opatrný!“
Cipollino čekal, až bude tma. Vítr foukal a byl vyděšený, ale nevzdal to!
Vzal lano a vyšplhal na hrad. Uvnitř našel svého otce. „Tati! Jsem tady!“ řekl a byl nadšený.
Cipollino vzal klíč a otevřel dveře. Vyběhli ven a cítili se svobodní a šťastní.
Druhý den bylo slunce opět vysoko na obloze. Všichni ve vesnici jásali: „Cipollino je hrdina!“
