Kdysi dávno žil chlapec jménem Lázaro. Bydlel s maminkou v malé vesnici, ale byli velmi chudí. Jeho otec odešel daleko a maminka se o něj sama nedokázala postarat.
Jednoho dne mu jeden slepec řekl:
— „Pojď se mnou! Naučím tě spoustu věcí.“
Slepec ale nebyl hodný. Sám jedl bílý chléb a fialové hrozny, ale Lazarovi dával jídlo jen málo.
Lázaro měl velký hlad, a tak si pomyslel:
„Když mi on nedá jídlo, budu si ho muset najít sám.“
Kněz a sýr
Po nějaké době šel Lázaro bydlet ke knězi.
— „Budeš žít se mnou,“ řekl kněz.
Ale ani kněz mu nedával moc jídla. Lázaro viděl na stole velký kus žlutého sýra a kulatý bochník chleba, ale nesměl je ochutnat.
Lázaro dostal nápad. Každý den si vzal tajně trochu jídla a kněz to neviděl.
Důležitý muž a jídlo
Jednoho dne Lázaro potkal důležitého muže v červeném a modrém oblečení. Vypadal bohatě, ale neměl nic.
— „Pojď, Lazare, určitě něco najdeme k jídlu.“
Nic ale nenašli. Lázaro se díval na bílá kuřata na cestě a snil o velké misce horké polévky.
Měli těžké dny, ale Lázaro se naučil být silný.
Práce a rodina
Za dva roky si Lázaro našel práci – oznamoval liden ve vesnici nové zprávy.
— „Pozor, pozor!“ — křičel na náměstí.
Nyní si mohl koupit vlastní jídlo: tři červená jablka, kus žlutého sýra a hrnek bílého mléka.
Jednoho dne potkal Doñu Guiomar, laskavou a dobrou ženu. Vzali se a založili rodinu.
Přestože nikdy nebyli bohatí, Lázaro už neměl hlad. Naučil se být chytrý a odvážný a žil dobrý život.
KONEC!
